21. červen byl dnem, který byl sice pracovně všední, ale zábavově naprosto mimo rámec obyčejnosti. Slavil se totiž svátek hudby, který se obecně slaví (bez ohledu na dny v týdnu) právě v druhé půlce června. Potulné i angažované skupiny, osamělí sólisté i protřelé kapely měly dostaveníčko po celé Praze 1 – obsazena byla oblast od Rudolfina, kde byl registrační stan, až po Kampu, kde se konal večerně-noční dojezd a rozchod na afterparty.
Základy fotografování zvířat
Zvířata se „teoreticky“ fotí hrozně jednoduše – stačí jít do zoo, mít přátele s křečkem, kočkou, psem, koněm, slonem či rybou v akváriu, a foťák. Nejdůležitější je světlo. Hlavně aby bylo aspoň nějaké. A zbytek se dá shrnout do pouhých tří bodů:
- fotíme z výšky očí (tento bod platí i pro focení dětí)
- ostříme na oči
- dáme pozor, aby za zvířetem bylo pěkné pozadí
To je vše. Pak ještě věci jako kompozice, expozice a výtvarný záměr. Víme-li, že můžeme některé body porušit, pak je porušíme echtovně, aby bylo poznat, že nejde o chybu nebo omyl. To už je ovšem jiná pohádka.
Problémy? Co když zvíře nemá oči? To nevadí, hlavně, že je máme my.
Den Evropy 2011 – Praha
Den Evropy (9. květen) je jedním ze symbolů Evropy a Evropské unie. Je připomínkou 9. května 1950, kdy francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman představil myšlenku mírové spolupráce v Evropě. Oslavme ho tedy hudbou, která spojuje národy….
Prvních několik kapel jsem bohužel nestihl. Přišel jsem tak o celý vstup Endy Moon – 4pm Band, a o první „větší“ polovičku Pitch Benderu. Navíc nasucho se mi blbě fotí, takže dvojka bílého ze stánku zajistila pravidelnější třes rukou. Na známější kapely už jsem tu dvojku měl v sobě, na foťáku nasazenej teleskop a mohl jsem se pustit se vší vervou do focení: Lenka Dusilová s Dorotou Barovou a kapelou Vertigo Quintet v nekompletní sestavě. Co se dalo čekat? Nejspíš něco na způsob Lenky Dusilový obohacený o violoncello, saxík, kontrabas a bicí. A taky jo. Chlapíci a dámy to maj pěkně sešlapaný, jistě to nedrželi prvně v ruce. Pokračovat ve čtení „Den Evropy 2011 – Praha“
Monty, Rybanaruby
Brněnský písničkář Monty si udělal výlet do Prahy. Dělat si hudební výlet do Prahy v pátek před Velikonocema, navíc je-li hlášeno krásné počasí, je dost málo produktivní. V klubu Rybanaruby nás bylo devět. S Montym dvanáct. Je to opravdu velký pán…
Atmosféra opravdu komorní, Monty povídal i věci, které by před tisícovým davem na Portě či Zahradě jistě nepovídal. Povídal i přes to, že měl v publiku „brzdu“ v podobě zástupce z příbuzenstva… Historky o jeho drobných vtipných rozepřích mezi porotami soutěží a „ultras-kotlíkáři“ byly výrazným kořením mezipísničkových předělů. Pokračovat ve čtení „Monty, Rybanaruby“
Ignitus a CD Bylo nebylo
Bylo nebylo… Ignitus – kapela, nebo možná lépe nazvat středověko-balkánsko-hopsavé lidově-duchovní hudební sdružení mladých muzikantů, má na kontě druhou desku. Po nějakých peripetiích se ji podařilo porodit a posléze i pokřtít. Skupina využila svého oblíbeného prostoru A Studia Rubín, kde koncertuje poměrně často…. Mimo hudební část, tvořící převážnou většinu večera, bylo k vidění i divadelní stínové minipředstavení coby úvod k jedné písni. S výtvarnou stránkou jak jedné hudebně-nehudební pomůcky, tak celé scény stínového divadla přišla Eliška Kollertová, které zároveň bylo do ruky dáno šampáňo k polití nového nosiče. Udělala to dobře a „do světa“ se cédéčko rozletělo s pěknou razancí… Pokračovat ve čtení „Ignitus a CD Bylo nebylo“
Obří Broskev a Xindl X v Dejvicích
Dejvická nádražka – postupem času stala se pojmem. Pro mě byla pouhým pojmem až do křtu komiksové knížky Anjel, od Jakuba Königa. To se stala živoucím zážitkem a budou na pevných základech…
Komiks jsem si nechal podepsat, i s věnováním – to jsem se teda musel pochlubit 🙂
Přestože Canny byl dojat a opit, byl naprosto v pohodě a nad věcí…. Totiž takhle – ne každý den se sejde tolik zážitků – křest knížky, koncert vlastní kapely a ještě narozky. Ustál to se ctí. A napsal delší příspěvek do svého blogu (14/03/11)
Účastnili se ještě Petr Koubek v roli moderátora, Jaromír 99 jako kmotr, Obří Broskev jako Cannyho dítě a Xindl X coby host.
PF 2011
Je možno snad napsat něco jiného než loni? To jsem přál „plné baterie a prázdné karty fotografům….“.
Letos bych popřál takto:
Hledačům, aby našli.
Cestovatelům pevné nervy při smlouvání a čerstvou paměť při učení cizích jazyků.
Turistům poctivé taxikáře.
Muzikantům dobrý sluch a nadrženou Múzu. Tu přeji i malířům a fotografům.
Hercům zas přeju jejich snížený výskyt na fotbalových hřištích.
No a to by snad stačilo…. Těším se nashledanou, Lukáš
Perspektivní člověk
Perspektivní člověk je ten, který se nechá vyfotit širokoúhlým objektivem.
Recenze batterygripu Phottix BP-D80
Nápad pořídit si batterygrip ve mě klíčil delší dobu. Definitivní rozhodnutí padlo po opětovně „zlámaném zápěstí“ na koncertě skupiny Ignitus, trvajícím slabé dvě hodinky. Takže po předchozím pátrání jsem se definitivně rozhodl pro grip BP-D80 od firmy Phottix, místo dražšího originálu Nikon MB-D80 (aktuální ceny v době publikace: 1799,- vs. 4990,-Kč). Tolik tedy úvodem a nyní již k samotné recenzi:
Grip je balen v průhledné plastové tvarované skořápce, k jejímuž otevření nejsou potřeba žádné ostré nástroje. Balení obsahuje grip, návod v češtině a dalších jazycích a vložený je i držák na tužkové baterie. Ta je v případě Nikonu prodávána zvlášť (MS-D200, aktuálně 790,-Kč).
Montáž gripu je popsána v návodu, včetně obrázků. Subjektivně nejhorší pro mě bylo oddělení dvířek bateriového prostoru od těla fotoaparátku, k čemuž je nutno vyvinout sílu ve správném směru. Pantíky naštěstí oddělení vydržely a dvířka bude možno ještě použít… Následuje nasazení trnu gripu do bateriového prostoru, čímž se propojí elektronické kontakty obou částí. Posledním upevňovacím procesem je zašroubování šroubu do stativového otvoru.
Podle jistých informací originál Nikon navíc obsahuje komůrku pro uložení vyndaných dvířek bateriového prostoru, u Phottixu jsem nic takového zatím nenašel.
Dojmy
Prvotním dojmem z našroubovaného gripu je famózní. Ono to fakt už vypadá jako profi foťák! Na druhý pohled mě trošku zarazila volnost velkého dotahovacího kola, které vykazuje opravdu obrovskou vůli. Kývání kolečka zamezím vložením asi kousku cykloduše nebo něčeho podobného. Druhým dojmem je trošku hranatější tvar gripu v oblasti konečků prstů oproti D90. Ovšem nic převratného, dá se zvyknout. Hlavním kladem je pevnější držení fotoaparátu i při focení na šířku, v mém případě i lepší nastavení svislice při focení na výšku.
Při focení na výšku mi velmi masivně překážela vcelku ostrá stativový destička, kterou jsem původně měl namontovanou neustále. Čili jsem ji sundal a budu ji nasazovat pouze při focení se stativem.
Závěr
Focení s gripem je lahoda, zvýší se stabilita focení, je možno mít tři baterie s tím, že se „toulá“ jen jedna. Jednoznačnou výhodou konkrétního výrobku je cena proti originálu. Ve výsledku pro mě jediná nevýhoda vyplývá z toho, že foťák s gripem je o něco větší a už se nevejde do původního pistolového pouzdra.
Dalšími alternativami jsou Meike MK-D80 (2290,-Kč), Hahnel HN-D90 (1890,-Kč) a jistě by se našli i další výrobci.
Dojmy po dvou letech používání (květen 2013)
Dvouleté používání gripu se na funkčnosti nepodepsalo – rollery jsou stále v pořádku, kývající se kolečko jsem upevnil kouskem složeného černého kartonu. Jedinou závadou je odloupávání gumy z gripu, protože se lehce zvětšila (nasává pot či co?). Tomu se ale nedivím, jelikož se mi oloupává i samotný fotoaparát.
Dosavadní výsledky fotografování
Nevím, jestli má smysl sem přetahovat všechna alba, nebo je nechávat na Picase. To se ještě uvidí. Co na Picase určitě zůstane, je má dřevěná žába, která se mnou objíždí Evropu a jejíž fotografie jsou přesně lokalizovány do místa pořízení. Je tedy možno se na ta zajímavá místa vrátit a počkat případně na lepší/horší počasí.
Takže Žába Cestovatelka
(Google Picasa se jako úložiště a galerie fotek zrušila v roce 2016, a dosud netuším, jak odkázat na veřejnou sekci svého účtu Google Photos. No nic.)