KVIFF 2014

KVIFF 2014
KVIFF 2014

Letošní ročník karlovarského festivalu byl fajn. Byl to dokonce ročník minimálně jednoho prvenství – viděl jsem na něm víc filmů než nula. Tedy konkrétně dva:

Macondo, 2014, Rakousko
Rakouské drama o čečenských přistěhovalcích, asi typický vhled do dlouhých dnů dětí vyhnaných z původní domoviny. Nechybí krádeže drobností, lumpárny jako kopání do dveří, výchovný dohled, lekce němčiny pro dospělé atd…. Plusem bylo, že jsme se na něj dostali zdarma v rámci last-minute….. Zajímavostí je, že večer jsem se díval na Gůglmapy, kde se film natáčel. Hledání bylo úspěšné, našel jsem Baggerpark, v němž kluci tropili nezbednostě a jehož majitel si ve filmu i zahrál, a pak i azylový dvojdům nedaleko (odkaz na Google Maps).

Violet, 2014, Belgie
Další drama, tentokrát o klukovi, kterému na začátku před očima zabili kamaráda, proti čemuž nijak nezakročil. Mohl aspoň zavolat záchranku, žeáno. Zbytek filmu se skládá z dlouhých scén vykořenění, odmítnutí v partě a další peripetie….

Mimo program jsme si pochodili po Varech, při zahájení jsme se před Thermalem pozdravili s brněnskou kapelou Listolet, neviděli jsme Mela Gibsona, zato jsme viděli Milana Šteindlera. Pak taky jsem sehnal 7cm širokou černou taftovou stuhu (celých 23m), pojedli jsme něco zmrzliny a oplatek, popili kávičku a potkali haldu přátel filmofilů (Miroslav, Rea, Martička, Anežka, Alfa, Imb, Mag a další.). Taky letošní logo se povedlo – prase se pěkně pojí se žábou (if you know what I mean).

Jinak pro zařazení do kategorie poznatků přidám poznatek:
Je poměrně důležité si lístky na film kupovat podle aktuálního programu, ne podle programu na další den. Naštěstí štíplístek byl shovívavý a vpustil nás dovnitř.

MS Word a řádkování

Microsoft vyrobil spoustu pěkných programů. Mezi ně patří i textový editor MS Word.

Při smrskávání básní jsem přišel na to, že řádkování se nedá nastavit menší hodnota než 1. Z toho vyplývá poznatek, že se vývojáři museli inspirovat u studentských prací. Asi tak 99,9% studentů potřebuje svoji práci opticky natáhnout, než aby ji smrskávali.

Psaní zdar!

3. víkend s filmovým klubem Alfa

Žába na programu

Oproti loňskému upršenému ročníku bylo slunečno, takže opět ideální příležitost jít se schovat před UV zářením do ztemnělého kinosálu v Sokolově.
Pátek: první promítací den jsem nezahlédl ani filmové políčko, což mi bylo vynahrazeno dobrou malou večeří a pak i bohatou snídaní. Sobota byla o poznání zaplněnější. Začali jsme filmem Philomena (2013), o zběsilých praktikách prováděných církví na tzv. “padlých ženách”. V klášterech otročily do úmoru (tzv. Magdaleniny prádelny), případně jejich děti dávány k adopci – samozřejmě za úplatu.
Dalším kouskem viděného byl dokument Návrat Agnieszky H. (2013), která studovala v Praze, za své politické názory si měsíc poseděla na Ruzyni. Zařazení dokumentu mělo svou logiku, protože následovalo životopisné drama Hořící keř (2013), jehož začátek jsem minul. To byla doba, zjevně nešlo věřit nikomu. No krása….
Hitchcockův experimentální film Provaz (1948) o nadřazenosti určité skupiny lidí, o možnosti “beztrestně” se zbavovat nižších sort obyvatel. O experiment šlo hlavně v oblasti technického provedení, film byl zdánlivě natočen bez střihu, pouze omezení délky cívky filmu donutilo rozkouskovat celistvý film do osmi cca desetiminutových částí, spojených většinou nájezdem kamery na něčí záda. Natáčení bylo výzvou i z důvodu velikosti kamery Technicolor a tudíž nutnosti vymyslet choreografii kamery, herců, štábu, nábytku a dokonce i stěn interiéru. Fotografii z natáčení si můžete prohlédnout na této adrese, s popisy v angličtině.
Na Sviňáka (2013) nezbyla síla, zato v žaludku se udělalo celkem místo. A to i po rautu na vernisáži filmovách plakátů Josefa Vyleťala. Restaurace v Parkhotelu už byla zavřená, nezbylo nic jiného než se zaplácnout jednou Plzní a jít spát.

Několik fotografií na Picase

Jsem zvědav, co FK Alfa vymyslí za program na rok 2015. Už teď se těším. Určitě doporučuju sledovat FB profil Alfy pro aktuální informace. I nadále klub Alfa spolupracuje s výtvarnicí Helen Čubovou, takže si udržuje nezaměnitelnou tvář. Bohužel jsem nezahlédl znělku z jejího pera na velkém plátně. Tak aspoň tady:

Můj rok 2013 v číslech

Po delší době nový příspěvek, a rovnou takhle bilanční.
Asi nejvýraznější událostí bylo narození synka, který se rovnou stal vděčným objektem fotografování. O to méně jsem chodil na večerní až noční akce, které jsem si nahrazoval víkendovými výstavami a vernisážemi. Proběhly dvě moje výstavy s tématem Buskingu (v Kolíbce a smíchovské knihovně) a jedna muzikantská ve fotogalerii Směs lesní (v Café v lese)…. Jelikož je přítelkyně velmi činná, doprovázel jsem ji na několika prodejních akcích a linorytových workshopech.

Z těchto stránek byl nejzajímavější poznatek o šlapadlech na Vltavě, do něhož jsem v zájmu nebohých návštěvníků doplnil odkaz na aktuální ceny a otvírací doby půjčoven šlapadel. Myslím, že mi budou vděčni.

Koncerty: 21ks (nutno dodat, že koncert je vždy též součástí křtu desky)
Vernisáže 14
Výstavy: 6
Večery poezie: 6
Trhy: 6
Křty: 6 (4 CD, jedna kniha a jeden kalendář)
Ostatní: nejméně 12

Pěkný rozptyl žánrů. Koncerty naštěstí stále převažují.
Do roku 2014 nám všem přeju zdraví a příznivé podmínky, takové, abychom jen nevegetovali, ale žili.

 

Muzicírování 2013

Muzicírování

Muzicírování 2013 – 15.-17. listopad
Na šesté muzikantské setkání byla možnost přihlásit se už od února. Spousta účastníků na poslední chvíli odřekla, zatímco jiná spousta se nově přihlásila. Výsledkem byl počet 33 osob, které se pohodlně vešly do usedlosti Chaloupky. Ty nabídly komfort pro kuchaře Járu Zadražila v podobě plně vybavené kuchyně a pro všechny ostatní účastníky ve výši rtuti v teploměru – celý objekt je prý vytápěn termální energií z nitra Země. Nebo tak nějak… Pokračovat ve čtení „Muzicírování 2013“

Zelené peří 5 – Trick bar, Malostranská beseda

Zelené peří, pořad mapující mladé básníky…. podrobnější popis účastníků pátého dílu je k nalezení ve fejsbukové Události.

Jak jsem večer viděl já: Jednalo se o svět nazíraný dvěma a dvěma mladými lidmi opačného pohlaví. Ten svět se prolínal, jako by se zdálo, že k sobě patří…. ticho na začátku bylo přerušováno hlukem z vinárny, později se uklidnilo, že by špendlík byl slyšet. Zelené světlo uklidňovalo oči, citlivý přednes Miroslava a Radka střídaný projevem autora veršů… www.facebook.com/zeleneperi , www.malostranska-beseda.cz

Více fotek na Picase.

Grabštejn Worldfest 2013

Na letošní ročník jsem se po návštěvě loňského ročníku opravdu těšil. Program plný přátel, na návštěvnické listině zbytek přátel, kteří letos nehráli. Rodinnou atmosféru doplnilo obvyklé spektrum divadelních představení, stánků s občerstvením tekutého i pevného charakteru, výtvarné dílny a naprosto bezkonkurenčně a nesmlouvavě objednané počasí – sluníčko přestávalo svítit jen po nocích.

Samotná cesta do Chotyně proběhla jen s drobnou výtkou – ČD (čekám dlouho) mělo výluku a z Chrastavy do Chotyně se jelo náhradním autobusem. Aspoň že byl kloubový, zato však plný vracejících se školáků v pubertálním věku… Chotyňská nádražka nám prostřednictvím oběda poskytla energii na zbytek dne…

Na samotném hradě Grabštejn už probíhalo školení brigádníků, které musel Jirka Vydra napomínat jako ony zmíněné školáky z autobusu. Ovšem proškolení bylo zvládnuto bez chyb a celková organizace festivalu šlapala jako hodinky, žádné prostoje mezi kapelami, žádné velké překrývání programu.

No a samotný program?
Páteční rozkoukávání jsem začal zlehka, čímž jsem naprosto vynechal Vladimíra Mertu. Večerní Funebráci v podání souboru Wariot Ideal bylo tak úderné, že se rozplakal pan Lachtánek, který toho jinak snese docela dost. Zřejmě kombinace žesťových nástrojů, mollové tóniny a tklivých melodií. Hřebíčkem do rakve (!) by bylo přeměřování od pana funebráka, ke kterému naštěstí nedošlo… Rajtaraj hrál uvnitř, v relativně malé místnosti, do které nebyla šance se dostat. Jedinou možností bylo sledovat je zpovzdálí otevřeným oknem… Ska-worldová tancovačka Sergent Pépère začala pěkně zostra – pojízdná bicí souprava, sada žesťů, akordeon a perkuse se zaryly do uší a přinutily posluchače tancovat. Poprvé v životě jsem viděl použití tuby jako didgeridoo – tubista zdatně cirkuloval  a vidět to Ondřej Smeykal, tak minimálně lehce pobledne závistí 🙂 Lid si vytleskal a vypískal přídavky, na které se celá kapela přemístila do hlediště, což byl díky pojízdným bicím velmi snadné.

Sobotní den začal poledním představením stínového divadla Skřítci o tom, co dělají skřítci ve svém volném čase – například si hrají na hrušky (doporučuju navštívit, mimo dětí se pobaví i dospěláci). Po skončení divadla si návštěvníci měli možnost vyzkoušet výrobu stínových loutek z papíru a barevných fólií. Instrumentální duo Deliou představilo variace bretaňských skladeb hraných na harfu a housle… Zabelov Group, to jméno mi připomnělo akordeonistu Romana Zabelova, který hrál na jedné vernisáži. A byl to on. Nepřijel sám, vzal si na pomoc vynikajícího bubeníka Jana Šikla, pod jehož paličkami se z bubnů linul naprosto muzikální proud rytmů… Milanosz – vokální kvartet (momentálně v triu) zazpíval písně z východních končin Evropy (Ukrajina, Rusko, Bělorusko). První píseň zpívaná z balkónu byla velmi tichá až vzdálená, lidé mžourali do slunečného otvoru dveří. Další již byly od dveří, takže mžourání se zmírnilo a zpěvy se přesunuly přeci jen o něco blíž k uším… Voila, slovensko-česká kapela odkazující k Edith Piaf… Činna s hostující Janou Vébrovou ani Bran mě nezaujaly, nebyl jsem naskočen na jejich vlnu. Tak snad příště… Traband a tubový kvartet Síla, to byla opravdu silná kombinace opět vyzývající k nepřerušenému tanci od začátku do konce.
Někdy kvečeru se u čajovny objevil tzv. „danajský dar“ – byl otevřen stánek s knihami prakticky k rozebrání, pětikačka/ks, no nekupto žeáno. Takže se nakupovalo.

V neděli se nedělá, jen se sbalilo a šlo na čaj… v poledne na malém nádvoří se se zbylými diváky rozloučili pořadatelé Jirka a Štěpánka, popřáli si navzájem hodně sil do dalšího ročníku a už předali prostor k užívání – Ondřej Smeykal, nejznámější český hráč na didgeridoo a Pavel Plánka, gongista, rozezněli uzavřený prostor hlubokým zvukem svých nástrojů doplněný éterickým cinkáním misek, tyček a jiných menších předmětů. Fotit povoleno nebylo, proto (přiznávám se) jsem vylezl na věž abych nerušil produkci. Vějířovitý tvar nástrojů se vybízel k zachycení.
HuSo Rises. Mno, co k tomu napsat. Dva šoumeni v převleku za superhrdiny, dokonalá spolupráce s publikem i řidičem Batmobilu. Nezáviděl jsem jim volbu černé barvy superhrdinského převleku ani lyžáky, v nichž byli připojeni k autu…. mytí čelního skla pivem, troubení slonů, parohy (na tričku) a řešení všech světových problémů jako eso v rukávu, do kterého prý vlétla vosa.

Takže výsledek – z víkendové energie budu čerpat ještě dlouho… Děkuju Heleniným rodičům za neutuchající podporu, Helen za podobně velikou neutuchající podporu a pochopení, počadatelům za pozvání a kapelám za jejich výkony… a za rok zas nashledanou.

Galerie na Picase: Grabštejn Worldfest 2013

Výstava Busking 2012 – knihovna Smíchov

Výstava Busking 2012 se přesunula z Kolíbky do smíchovské pobočky Městské knihovny. Instalace proběhla o prvním školním dni dopoledne. Po hodině a půl všechny fotky visely a dál nebylo co dělat – šlo se na zasloužený oběd.

Součástí instalace je šestistrunné ukulele s kytarovým laděním, které se mnou a Pepou projelo na bicyklech trasu z Amsterdamu do Paříže při akci nazvané Shoolins on the road. Tehdy jsme ovšem nebyli moc úspěšní a za třítýdenní cestu jsme vydělali šest a půl eura, což je ale úplně jiná pohádka. Pro doladění kompozice je v ukulelím futrálu několik mincí v tvrdé české měně.

Fotky povisí do 7. října, přijďte se mrknout, pokud jste nestihli Kolíbku. Pokud jste Kolíbku stihli, pak máte možnost bonusu v podobě ukulele.

Narozeniny vs. svátek

17.června je lépe mít narozeniny než svátek. Se pozná tak, že při probírání druhé světové války v dějepisu se vám spolužáci nemají potřebu mstít. (poznatek je fiktivní a postavy smyšlené, ale víme, jak dokáží děti být kruté, žeáno).

LFŠ 2013 – Uherské Hradiště

LFŠ 2013

Letní filmová škola je nesoutěžní filmový festival s dlouhou tradicí. V letošním roce se udál již 39. ročník….

sobota 27.7. – po poledni jsme se s drobným zpožděním doplazili do Uherského Hradiště. Ubytování, přebalení škvrněte a odchod zabralo nějakou dobu. V kině Hvězda jsme se zastavili pro akreditace a hurá do města na oběd a kulturu. Ještě jsme nenasáli ten jihomoravský poklid, takže trocha spěchu – „od sedmi je na náměstí cimbálka, honem!!“. Cimbálka sice byla, ale jen jako velmi doprovodný program. Pivo pod střechou zahradního stanu docela zasyčelo.

Pokračovat ve čtení „LFŠ 2013 – Uherské Hradiště“