Zvířata se „teoreticky“ fotí hrozně jednoduše – stačí jít do zoo, mít přátele s křečkem, kočkou, psem, koněm, slonem či rybou v akváriu, a foťák. Nejdůležitější je světlo. Hlavně aby bylo aspoň nějaké. A zbytek se dá shrnout do pouhých tří bodů:
- fotíme z výšky očí (tento bod platí i pro focení dětí)
- ostříme na oči
- dáme pozor, aby za zvířetem bylo pěkné pozadí
To je vše. Pak ještě věci jako kompozice, expozice a výtvarný záměr. Víme-li, že můžeme některé body porušit, pak je porušíme echtovně, aby bylo poznat, že nejde o chybu nebo omyl. To už je ovšem jiná pohádka.
Problémy? Co když zvíře nemá oči? To nevadí, hlavně, že je máme my.
A co kdyz chces fotit divoka zvirata ? To uz pak „jenom“ staci obliknout se jako trouba do vseliakych maskarad, cekat 5 hodin na to aby se zvire objevilo a doufat, ze kdyz se zrovna objevi, tak aby ti svitilo dobry svetlo a foukal dobrej vitr. No a pak uz „jenom“ dlouhy a dlouhy patrani po dobry lokaci kde by jsi to zvire vlastne mohl vubec najit … :))
Tak nejak, kdyz zvirata, tak v prirode. Krom domacich mazlicku samozrejme
Jak to myslíš – oblíknout se jako trouba do maškarád? No počkej až přijdeš 🙂