Bylo nebylo… Ignitus – kapela, nebo možná lépe nazvat středověko-balkánsko-hopsavé lidově-duchovní hudební sdružení mladých muzikantů, má na kontě druhou desku. Po nějakých peripetiích se ji podařilo porodit a posléze i pokřtít. Skupina využila svého oblíbeného prostoru A Studia Rubín, kde koncertuje poměrně často…. Mimo hudební část, tvořící převážnou většinu večera, bylo k vidění i divadelní stínové minipředstavení coby úvod k jedné písni. S výtvarnou stránkou jak jedné hudebně-nehudební pomůcky, tak celé scény stínového divadla přišla Eliška Kollertová, které zároveň bylo do ruky dáno šampáňo k polití nového nosiče. Udělala to dobře a „do světa“ se cédéčko rozletělo s pěknou razancí…
Kromě křtu desky se stala další přelomová událost v životě kapely – drobná personální obměna na postu perkusisty. Převzato z webu Ignitusu: Red Hot – čili Pepe jest Ignitus a že s novou sestavou je mnoho chutí ku hledání nových inspirací, cest i směrů… Nechte se překvapit… Necháme se tedy překvapit…
Dodávám, že přestože pohádkové postavy měly vstupné zlevněné na polovic, nakonec dorazily jen dvě…. Z doslechu vím jen tolik, že po skončení oficiální křtící části nastoupila skupina Rajtaraj, která s Ignitusem má společné některé členy. A tančilo se na balkánské (a)rytmy až do pozdně-brzkých ranních hodin.
A co dělal Hamáček? Pil kávičku vylepšenou o Džyma Býma z placky, přemýšlel, co odkud jak bude fotit, dýchal excelentní zasněné houslistce Máje za krk a po skončení ofiko části zmizel jako pára nad hrncem ….