Letní filmová škola je nesoutěžní filmový festival s dlouhou tradicí. V letošním roce se udál již 39. ročník….
sobota 27.7. – po poledni jsme se s drobným zpožděním doplazili do Uherského Hradiště. Ubytování, přebalení škvrněte a odchod zabralo nějakou dobu. V kině Hvězda jsme se zastavili pro akreditace a hurá do města na oběd a kulturu. Ještě jsme nenasáli ten jihomoravský poklid, takže trocha spěchu – „od sedmi je na náměstí cimbálka, honem!!“. Cimbálka sice byla, ale jen jako velmi doprovodný program. Pivo pod střechou zahradního stanu docela zasyčelo.
neděle 28.7. – První zhlédnutý film Řbitov zviřátek. V Míru docela naprásknuto, byli jsme do sálu puštěni mezi posledními. Ukázalo se nepřekonatelné úskalí malého dítěte. Zatímco my se dívali na horor, dítě si v kočárku spokojeně hovělo s prarodiči venku (DĚKUJEME!). Jenže asi po hodině vedra dostalo dítě hlad a Helen byla odvolána ke krmení dravé zvěře. Film jsem dokoukal sám, abych mohl převyprávět zbytek děje…. Odpoledne autorské čtení básní a povídek v Cafe Portal (Ondřej Hložek, Roman Neruda, Oldřich Kutra). Třetí patro je pro kavárnu ideální umístění. Uondaný schodolezec si hned objedná něco k pití. Vynikající víno, klidná obsluha, piáno a ke čtení literární časopis A2.
pondělí 29.7. – objevili jsme vynikající okénko se zmrzlinou v ulici Prostřední – tak vynikající zmrzlinu jsem už dlouho nikde nejedl, zejména ta z hořké čokolády byla prudce návyková. To se poznalo časem – začaly se tvořit fronty a ta nejlepší zmrzlina (zrovna ta „moje“) byla dost často vyprodaná.
Z filmů zas viděna jen Touha (režie Vojtěch Jasný).
Divadlo Dno v Kabinetu Múz. Na pořadu byla hra Idolls, o citech, pocitech a prznění dívek za zvuku hudby kapely Idolls. Jó, vtip a nadsázka nechyběly.
úterý 30.7. – film Až přijde kocour (režie Vojtěch Jasný). Velmi barvitá komedie o barvách lidské duše. Krátká přednáška o tvorbě barevných efektů – doteď jsem měl zato, že barevní lidé vznikali až v postprodukci. Není tomu tak, vznikali přímo na place.
Iamme Candlewick v Čajovně pod kaštany. Tak tohohle už jsme se jakožto majitelé CD naposlouchali několikrát. Stále se nám to neoposlouchalo. V syrovém provedení jen s kytarou. Po skončení koncertu už nad námi začali kroužit netopýři.
středa 31.7. – jediná „školní“ akce – přednáška Ivy Hejlíčkové o géniích Hollywoodu.
Vernisáž Filip Beránek: Architektura 1948 – 1989, Michal Buráň: Smuteční síně socialismu. Podávaly se stylové rakvičky a věnečky.
Večer Divadlo LÁHOR/Soundsystem, hra Diskrétní den. To byla smršť – celkově je dána jen kostra příběhu, maso je dílem okamžiku. Doporučuju sedat si dál od pódia…. Fuck the system!!!
čtvrtek 1.8. – Z filmů zas jen portugalský dokument líčící životní cestu jedné feťačky na okraji Lisabonu Ve Vandině pokoji. Hodně dlouhý a rozvláčný film.
Odpolední krátký mejdan na vernisáži fotek z workshopu streetfotky Karla Cudlína. Zahájení muselo být krátké, protože při našem příchodu už bylo po všem. Z fotek účastníků by se jich pár k pověšení na zeď dalo vybrat.
Večer opět na čaj a hudbu – Cirkus Cermaque v Čajovně pod kaštany. Písničkář, v doprovodu klarinetu. Později v doprovodu klarinetu a netopýrů…. Bohužel ani Cermaque, ani Iamme nebyli nijak propagováni v oficiálním programu LFŠ, takže lidí bylo… no… málo.
pátek 2.8. – den odjezdu. Zkrácením snídaně jsme ušetřili čas na film Triumf vůle. Solidně natočení propaganda… Pak oběd a na autobusák.
Z dalších zhlédnutých výstav se mi nejlepší zdál Petr Nikl (Kresby a malby z nového světa) a fotografie Vojtěcha Jasného.
Fotky jsou opět na Picase.